Osudy dobré vojínky šukatérky

Co dělám, co chci, co plánuji

3. září 2015 v 0:39 | Šukaterka
Ahoj, přichází podzim a Šukatérka podzim miluje. Společně s jarem totiž tvoří úžasné období, kde se léto snoubí se zimou, a vytvoří se tak krásně zabarvená příroda a teplota vzduchu, která je pro mě povzbudivá.

Jak šel můj život, zatímco jsem tu nebyla ...

19. srpna 2015 v 0:00 | Šukaterka
Přiznám se, že sama moc dobře netuším, jestli jsem odešla v červnu, v červenci či srpnu. Jedno ale můžu říct jistě, nevím, jestli se to nebude opakovat, ale dokud to půjde, budu se snažit o sobě dávat vědět. Život přece nabízí tisíce možností, jak využít čas a nejdůležitější je, aby je člověk nepromarnil.

Chodí sem ještě někdo?

4. srpna 2015 v 21:55 | Šukatérka uvažující nad návratem
Ahoj!
Otázka je jasná, zbytek pod perexem!

Jsem...

14. června 2014 v 14:43 | Šukatérka
Ospalá, otrávená...
Nic se mi nechce.
Jackob si odjel točit svatbu do Slavkova, ségra si obarvila hlavu na černo a já bych se pomalu měla učit teorii atletických disciplín. Alespoň počasí mi začlo hrát do karet, za což jsem nesmírně nadšená. Od doby, co jsem zažila před dvěma lety cosi jako serotonínový a tepelný šok dohromady, znejistím, jakmile se teplota vyšplhá nad 30 stupňů. Večer máme v plánu opět ohňostrojit...


Mimochodem, ty Birelly jsou úžasná věc. Vynikající na žízeň a bod navíc za to, že je nealko. Na toho malinovýho jsem ujetá do extrému. To je taky jeden z důvodů, proč mi narostl pivní vak :-D

Nohy hore!

7. června 2014 v 14:43 | Šukatérka

V sobotu za deset jedenáct přestalo mi býti náct...

4. června 2014 v 13:41 | Šukatérka
Ano, už je to tak, jak jsem psala v předešlém článku, přestala jsem být teanegerem a vstoupila do světa cetiletých, a to patřičně. Slavilo se už v pátek, odpoledne oslava s rodinou a Jackobem, večer s přáteli a kamarády, kterých se sešlo patnáct. To je pětkrát víc než na moje osmnáctiny. Inu...potěšilo mě, že se nikdo neopil, nepohádal, nedělal ostudu a vskutku to bylo poměrně příjemné posezení. Následně nabízím ochutnávku fotek, z dárků.


Orchidej od dědy, miluju orchideje a v naší rodině se dává orchidej, jen pokud se jedná o něco skutečně výjimečného, má to jakousi duševní hodnotu, takže jsem měla velkou radost. Mimochodem, vypadá krásně ještě teď. Parfém Little red dress, popravdě si myslím, že Little black je lepší, ale přesto jsem si vybrala tenhle, voní stejně úžasně. Od otce Najta jsem pochopitelně dostala výběrová CD, které mi sám namixoval a po čase ještě pojedeme do Olomouci pro triko Epicy. Konečně. Od mé drahé modrovlasé ségruše jsem dostala černou růži, umělou, dostala jsem ještě dvě pravé - žlutou a růžovou, takže pravděpodobně usušené poputují do vázi. Ty dva obrázky kreslila ona sama, ty pro změnu poputují na zeď, jakmile mi je táta zarámuje. To černobílé je můj portrét, kreslila to podle jedné fotky a třeba vám to ani nepřipadá, ale podoba tam vážně je a to oko, to je prostě nádhera. Mám úžasnou, krásnou a šikovnou sestru. Pod načatým Rafaelem, které do sebe tlačím většinou po večerech u filmu je náhrdelník, střibro a kamínky efekt Svarovsky, nemohla jsem ho přece nechat za výkladem. Sama jsem si ho vybrala. Pasek jsem dostala od babičky stejně jako ruličku papíru (ne toaletního), na kterém mám sestavený numeroskop pro tento rok. Představte si, že až na vyjímky sedí. No a zbytek sladké a převážně čokoládada aneb všichni se rozhodli, že si mě vykrmí.


Můj nový noťas. Ten starý se už rozpadal, takže pravděpodobně největší dárek.


Bez hudby nežiju.


Náhrdelník detailněji


Jemná orchidej a milovaný parfém.


Naprosto geniální novogotická sada od kamarádky. Prozatím jsem to nechtěla fotit na krku, abyste pak přece jen měli nějaké překvapení. Ještě jednou díky, Jani.


Je to lidský a není to dycky. Ano, skutečně se vám nepoštěstí, že dostanete lustr k dvacítce, ale vzhledem k tomu, že tuhle krásnou starosvědskou nádheru polevnili na 499 Kč, myslím, že nebylo, co řešit.

A pravděpodobně nejkrásnější fotka, kterou spolu máme.

Šukatérka se rozhodla vstát z mrtvých. Ale na jak dlouho? ...

29. května 2014 v 14:49 | Šukatérka
Několik měsíců jsem dělala mrtvýho brouka, třebaže to u ostatních nesnáším. Bylo to ode mě nehezké a pokrytecké a po shlédnutí pár mých oblíbených blogů jsem se rozhodla, že mi tento svět chybí. Tak jsem zde, na milovaných Šukatérech.

Předem omluvte moje chyby, nepsala jsem dlouho, do školy nechodím od začátku dubna, tudíž maturuju v září. Možná. Nějak jsem psychicky neustála stálý průběh a stereotyp. Neustále potřebuji něco nového. Měnit oblíbené jídlo, oblíbená místa, účesy, styly oblékání, životní smysly. A právě možná proto jsem dostala strach. Strach z toho, že s maturitou konečně oficiálně dospěju a já se necitím na to, být dospělá. Za dva dný slavím dvacet let života. Většina lidí řekně Krásný věk, mně to jen děsí...Nechci být dospělá, to jsou jen starosti.

Mimochodem, ne že bych v pátek večer měla oslavu a zrovna včera se nenachladila. Je mi nepříjemně, bolí mě hlava a záda, škrábě mě v krku, je mi zima a malátno. Doufám, že to zítra bude o něco lepší, jinak asi zdechnu a nic se mi nechce rušit a už vůbec ne překládat. Hlavně, že když to Jackob začal organizovat, nechtěla jsem tam jít. Potom sem rozhodně hodím nějaké info, postřehy, zážitky a fotky.


Nějak jsem si vzpomněla, že mám blog, jenomže... (zbytek na fotce)

28. ledna 2014 v 19:24 | Šukatérka

Opožděně přeji šťastný nový rok

2. ledna 2014 v 17:07 | Šukatérka
Jak jste si již mohli všimnout, máme nový, a myslím si, že i krásný design, který tady bude viset delší dobu, protože je dělaný speciálně pro mě a nemůžu se na něj vynadívat. Nebojte, fotky dárků, něco málo ze silvestra bude, ale nejdřív jsem chtěla napsat tento článek. Protože na blogu musím prohodit pár odkazů. Mám ráda, když mě komentujete, já komentuju vás, ale dokáže mě vážně vytočit, když někdo tvrdí, že se ke mně po comebacku vrátí, že sem bude lézt a přitom ani prd. Ale potěšili mě lidi, co sem lezou a komentuju, takže můj nový seznam oblíbených blogů. Pokud se někdo chce spřátelit, ok, ale jen tak pro nic za nic, to asi nebude. Nejsem ten typ, co potřebuje mít, co nejvíce sb, ale pokud sem bude chodit, není problém. Já chodím k vám, vy ke mně :-)


Docela čumím, seznam je delší, než jsem si myslela, ale co už, tyhle blogerky mě opravdu potěšily. Mimochodem, 1.,2.,3. a 5. jsou se mnou od začátku mého blogování, takže pro mě docela dost znamenají. Já si je vzít nenechám. Toť seznam, kdo chce, může se připsat pod článek =) Ale ať se mě nepokouší vysírat :-D

Mimochodem, doufám, že jste si krásně užili Silvestra, ale i Ježíška. Do nového roku vám přeji jen to nejlepší, hodně zdraví, štěstí, lásky, úspěchu, sexu a dekance s pozdravem...


vaše a jedině vaše Šukatérka

Pretraumatický vánoční stres

23. prosince 2013 v 22:55 | Šukatérka
Právě jsem si nakrájela pomeranč, ve VLC mi jede Beverly Hills 902 10, 6x11, baví mě to čím dál míň. Popravdě řečeno, mám ze zítřejšího dne hrůzu. V duchu si dělám seznam všech věcí, které zítra musím udělat. Vůbec se mně do toho nechce, zítra bude ve vzduchu pěkně hektično. Přítel Jackob mi odjel zase do Dvora, nemá moc dobrou náladu, tu nám oběma už zkazila Velryba. Od pátku jsem u něj oxidovala.

Ano, stále a stále chci být červenější

16. prosince 2013 v 13:36 | Šukatérka

A jak to vlastně bylo?

11. prosince 2013 v 12:17 | Šukatérka

Nervy a hovadiny

3. prosince 2013 v 20:15 | Šukatérka

Nejsem zastánce neuměleckých fotek, kde se vystrkujou kozy, ale včera jsem přes skype volala s přítelem a nějak jsem netušila, že mě ten blbec fotí, pak jsem na to přišla a dělala hovadiny a velice se mi líbí ta prostřední fotka, kde volume dělá cenzuru.

V příštích pár dnech se chci hodně věnovat blogu, protože mám nový fotky oblečení, dokonce jsou dva články už před udělaný, ale fotky jsou kvalitní asi jako oko s deseti dieoptriema, takže jsem dospěla k názoru, že si koupím nějaký kompaktní foťáček, aby ty fotky nebyly taková katastrofa.


Zejtra ráno musím na odběry, takže ve škole mě nikdo neuvidí. Pozdějc, a to ve čtyři hezky valíme s tatou do kadeřnictví, potřebuju si něco udělat na palici, protože večer mám stužkovák, na kterej se těším, ale zároveň jsem z toho nervózní. Nejlepší je mít něco jako ples, když žerete antibiotika a paralen. Ideální. Ale pokusím se vám sehnat pár fotek z přípravy na něj a fotky z něj budu mít na CD =)


Takovej pokus o lehce metalovej outfit z devadesátek, což je v podstatě dneska vintage. Vintage miluju společně s gotikou a metalovým stylem. Přítel rozkouzkoval ony styly, a tak vznikl můj nový bzardní módní styl VIGOTAL.

Random shit nasranosti

8. listopadu 2013 v 14:15 | Šukatérka
Není radno mě nasírat ještě víc...


Od včerejška jsem zas doma. Ve středu se mi udělalo pěkně šoufl. Nevím, jestli za to může špatnej tlak, hnusný počasí anebo návštěva Gaudeahnusu, neboli veletrhu vysokých škol. Lidí jak spermii ve varlatech s prominutím a ještě vám nějací kluci, co mají na hlavě paruku jak Amadeus, tlačí další papíry. Tak jsme to se spolužačkou prošly a co nejrychlejc vyfičely.

Včera jsem měla jet s partiou někoho vyzvednout. Nejela jsem. Potom jsme měli jít do hospody, kde prej byla fakt zábava. Nešla jsem. Dneska jsme měli jít ke kamarádce na karty, nepůjdu/dem s přítelem, protože prostě nemůžu. Zasraná léčba, prášky, práce a škola. Ok, ve škole mi schválili zvýšenej individuál, to se jim musí nechat. Nic se mně nelíbí, ani můj život, ani jeho styl a ani můj pokoj, a proto jsem projevila zájem o pokoj hned naproti. Komu patří, to je složitý, věci jsou tam skoro všech a přebývá tam podstatně ségra. Můj pokoj je větší, tak jsem se nabídla, že si ho prohodíme, aby máma, ségra i táta měli větší prostor na věci. Máma by to samozřejmě brala všema deseti, ale ségra neustoupí, protože se tam prý fotí a můj pokoj se jí nelíbí. Potvora malá! Hlavně, že mi tu oxiduje, když nejsem doma. A navíc...v mým pokoji se dá taky fotit, vim, ne?

Každopádně mi můžete poradit. Řešíte už, co dáte komu k Vánocům? Já jo. Ale přemýšlím nad tím, jestli mám dát naším radši peníze do obálky, když vím, že je potřebujou anebo jim koupit něco užitečnýho či něco pro radost. S tím mně můžete poradit. A taky nevím, co koupit ségře. Za ty ofuky ode mě nebude Ježíšek! :-D

Jedna moc pěkná chvíle ale taky byla. V pondělí večer slavila teta narozeniny. Máma nešla, šel táta. Já jsem se nudila, navíc jsem si skřípla ve škole nerv v ruce a nemohla jsem psát. Tak jsem volala tátovi, jestli bych se nemohla přidat. Tak jsem nakonec šla. Po dlouho době jsem si dala dvě sklečničky šáňa a jednoho panáka. Bylo mi fajn, akorát mě chytal bolehlav. Nejlepší ale je, že táta fotil všechno bleskem a já měla zrovna svůj milovaný make up dermacol, největlejší popelavý odstín na trhu, tudíž jsem vybrala jenom dvě fotky, protože na zbytku...fuj. Stačí, že už tak vypadám jak upír.


Já s nepřírozeným ksichtem, krásná čtyřicátnice teta (moje osobní kadeřnice, heč :-D) a její dvě dcery, kamarádky z dětství =)


Dvě nádhery. Já a bývalá kamarádka. Byly jsme nejlepší kamarádky 8 let, ale pak jsme nějak rozešly a ne a ne se k sobě vrátit. Dneska už každá jdeme svou cestou, ale máme hrozně moc zážitků. Na oslavě se vyprávěly vážně ty ,,nejvtipnější pro naše zesměšnění". Třeba, když mi byly čtyři, spala jsem u nich a ráno jim ohodila kuchyň anebo když ona spala u mě a v noci se budila s tím, že má křeče v nohách (rostla :-D). Ovšem nejlepší byla ta, když jsme dvouletý byly s rodinama na dovči a tatínci s námi dělali letadýlko a ten můj mi omylem vykloubil rameno. Tak mě posadili do kočáru, ječela jsem jak tur a rozhodli se, že pojedem na pohotovost. V tom ke mně došla kamarádka a začla mi cpát do pusy brambůrky a krmila nás obě, takže jsem přestala brečet. Když mě pak chtěli odvést, řekla jsem jenom: ,,Etě bambůky a bude to doblý!"

Padaly slzy. A nejen Magdaleny

31. října 2013 v 15:49 | Šukatérka
Ne, ještě jsem neumřela. V podstatě se tak nějak nuceně střídám školu s nevolnostma, bolestma a nemocema. A to všechno ještě se psaním článků do práce, což se mi vůbec nedaří, takže pokud je mi dobře, tak se snažím lítat po venku, a proto strašně kašlu na blog, zatímco on stále upadá.

Problém je, že nevím, co sem psát. Že mi je zas blbe? Že mi schází kámoška? A tím myslím ženskou, protože už mám jenom chlapský kámoše? Že se občas cítím sama, když je místnost plná? Že nevím, co je se strejdou D? Že mám dělat frontmanku kapely, prd vím, jak se to slovo píše a mám hlasivky v...tělesných útrobách? Že SSS?

Co se SSS? Tzn. Sama Sebe Seru!

Štve mě, jak jsem vznětlivá. Štve mě, jak mě vytočí úplná máličkost, štvou mě mý démoni a andělé, a to, že jsem se přejedla a bolí mě břicho. Právě teď. xD


Ale co to melo. Pozitivní věci taky byly. Trošku jsem se zasocialozovala do třídy. Poprvé a sama! A lidi se mi snaží pomáhat a je jim jedno, jak se oblíkám a co poslouchám za hudbu. A taky to, že jsem byla u babičky. Ne u mé babičky, ale přítelovi. Připomíná mi mou nebohou babičku, a to v dobrých věcech. Až na jeden večer to bylo fajn. Ten večer jsem se pohádala s přítelem, samozřejmě že kvůli hovadině, jenže pak se zase začla drát hnusná minulost a přítomínky na můj jazyk. Pak jsme nasedli do auta a jeli s Velrybou pro Najta, kterej volal, jestli může dojet, protože je úplně na sračky. Já a přítel jsme v autě mlčeli a vedli podvědomí boj, který nám objema ublížil. Když jsme Najta dovezli k babičce, prvně se zhroutil on, pak na balkóně zase on, pak já. Pak přítelovi bylo zle. Až se mu ulevilo, Najt se šel v noci s tetou projít a pak se zhroutil přítel, pak já a pak zase on. A pak jsme se udobřili. Ano, jsme familie, která je na palici.

Ale byly i moc hezké okamžiky, třeba věčná oxidace ve středověké krčmě byla vynikající. Fotky jsou ale ,,krapítek" mázle, ale co čekat, když to fotím mobilem...


První uvítání ve středověké krčmě. Kuchtík asi něco přesolil...


Tamější jídlo. Ano, najedli se z toho čtyři jedlíci :-D


Jsem si sehnala gotický tričko, který vypadá jako korzet. K tomu jsem měla dlouhou sukni, takže jsem splývala s číšnicema a čekala, kdy na mě někdo zavolá ,,Vrchni, prchni!". To tričko má výstřih jako prase, velkých výstřihů nejsem zastánce, ale tomu tričku jsem nemohla odolat. A přítel je zastánce velkých výstřihů, takže využil situace :-D


Cherry. Fotka z návštěvy příbuzných. Moc krásná fenka. Do téhle fotky jsem se zamilovala. Ač je nekvalitní, má takový útulný nádech a jasně dává najevo nejlepší přátelství.


Tady ten štramák ve výkladu mě okamžitě zaujal. Hned bych si ho vzala domů jako kamaráda. :-D

A co vy, máte se? =)

Blbnutí na trzích převážilo blbou náladu

25. září 2013 v 16:15 | Šukatérka
Posledních pár týdnů nebylo moc veselých, měla jsem zánět průdušek, navíc mě naštvalo jistých pár osob, takže jsem byla protivná, nevrlá a skleslá. Ale když ze sebe uděláte aspoň na chvíli šaška a dokážete se tomu zasmát, zlepší se to...

Co prázdniny daly a co zase vzaly

2. září 2013 v 18:39 | Šukatérka
Tak první školní den mám za sebou. Na, to že jsem šla do nové třídy, znovu do maturitního ročníku (ten minulý jsem přerušila už v říjnu aneb záněty dělohy, vaječníků a močáku jsou s prominutím kurva) dnešek proběhl celkem dobře. Třídní je moc hodná a navíc ji znám, třída na mě působila zatím neutrálním dojmem, každopádně jsem zvědavá, jak se budou koukat, až si na sebe vezmu tričko Megadeth.

Šukatérka ještě dýchá...

30. srpna 2013 v 15:04 | Šukatérka
Měla bych se proliskat za svou neaktivost. (PLESK!) Au, to bolelo, protože nemám tak ocelovou hubu jako kámoš Najt, s kterým jsem trávila dost času, protože mi přítel, jeho ctěný bratr, odjel minulej týden na Velkou cenu. Ne, není motorkář. Jel tam brigádničit, co se obsluhy stánku týče.

No, předposlední den, co tu byl, jsem ho vytáhla do města. Nedaleko jedný základky udělali gothic-metal shop, tak jsem se musela poohlídnout. Vzala jsem si dvoje rukavičky, jak můžete vidět...





No, ve minulej čtvrtek jsme se s Najtem vydali za mladým. A pěkně se přežrali. Oba jsme si dali pořádnej hamburger se 100% hovězím (mám to moc dobře ověřený!) a vynikající a velkou klobásu, s tím, že si Najt dal dvě piva, já sprite, malinovku a ještě zmrzku. Byl to úžasnej den, ale lidem nepřipadal úžasnej můj zjev, resp. ještě když jsem čekala na Najta na zastávce, na mě koukali jak na vyvržence pekel. Měla jsem na sobě tričko s obrácenýma křížema, černou sukni a k tomu ještě ty delší rukavičky. Samozřejmě, celá v černé, jak jinak. Hlavní atraktce zastávka, ale bylo mi to nějak jedno. Jak se chci oblíkat, tak se budu oblíkat a tečka. Myslím, že na to mi kývnete i vy, ctihodné čitatelky mého blogu, není-liž tak?

Nádherné ochlazující počasí, kéž bych ho nemusela prožívat s chřipkou...

13. srpna 2013 v 12:41 | Šukatérka
Předem se omlouvám za chyby, ale jsem mimo, mám skoro horečku, ale hlavně, že mi v ruce nechybí cigáro, že :-D Teď uběhlo tak deset minut od toho, co jem napsala první souvětí v tomhle článku, takže dokouříno a můžu si vzít cucací bonbón na bolest v krku, připadám si, jak kdyby mě na horním patře někdo drhnul kartáčkem na zuby. Jen si to po sobě teď čtu a říkám si, že tohle fakt asi nebude duchaplný článek ... :-D

Šukatérka je zpět, ještě úchylnější než předtím :-D

6. srpna 2013 v 14:52 | Šukatérka
Vzhledem k tomu, že mi na mail chodí neustálá statistika na můj blog za týden stále chodí 20 lidí, rozhodla jsem se aspoň jim udělat radost a vrátit se, protože to vypadá, že vám zas až tak lhostejná nejsem, tudíž se k blogu vracím (ale nevím na jak dlouho :-D)


Toho cigára si, prosím, nevšímejte, kouřím už čtyři roky, vyzkoušela jsem snad všechny odvykací metody a nejde to a nejde. Kdyby měl někdo tip, jak přestat kouřit, směle ho uvítám v komentářích =)

Co se děje?

O iritují mě ty tropický vedra, nedělají mi moc dobře na organismus.
O mám problémy v rodině, resp. zjistila jsem, že moje sestřenice je něco víc než já, a to je hrozný problém a pro mě nedostatek, který mi bude stále omýlet o hlavu. Ať si...víte co.
O s Jakem (Šukatérem) jsme spolu zítra 16 měsícu, milujeme se a dokonce jsme stále zamilovaní.
O Mám problémy s notebookem, z kterého vám momentálně píšu články.
O Našla jsem si fajn brigáda se psaním článků, dost do vynáší (klepu na dřevo)
O Našla jsem nového kamaráda, snad nejlepšího kámoše, říkejme mu Najt.
O A právě onen Najt ve mě objevil to, co jsem několik let zkrývala, ale v pubertě, resp. na základce, to vydala na povrch. Gotiku, gotičku a zajímavé je, že i já sama se v tom stylu našla. Duševně jsem v ní celý život fyzicky (vzhledově), na tom se pracuje.

Moje oblíbená písnička od pro mě gotické královny:


A tohle jsem já, lehce goticky oděná:


Je to rozmazaný a né, nepřibrala jsem, dokonce mám dvě kila dole, ale nabírá mě volný a krátký tričko.

Jinak s tou gotickou módou to nehodlám extrémně přehánět, když se mi bude chtít, tak se holt metalově nebo goticky obleču, ale rozhodně se nenechám potetovat (i když sním o křídlech na lopatkách, nebudu nosit černou rtěnku, ani si nepopírsinguju celej ksich a nebudu chodit v gotickým korzetu do školy. To fakt ne. Myslela jsem, že jsem se našla v preppy stylu, ale ani prd. Nemám ráda škatulkování do stylů, ale prostě si myslím, že mi černá sluší, toť vše, nebudu dělat chytrou.

Dneska se asi pojedem koupat, takže se mějte famfárově. Vsadím, že jsem chtěla napsat ještě něco, ale nevím co, kdybych na to přišla, asi to jsem dopíšu. :-D

A na závěr poslední fotka:

Stále jsem rebel, jen dnes už duševně

7. května 2013 v 22:15 | Šukatérka

Zhruba takhle nějak jsem se oblíkala v době, kdy mi bylo 15 a 16. V tý době se mně na chvíli chytla puberta. Začala jsem kouřit, abych zapadla do školního kolektivu. Nikdy jsem do žádnýho vlastně nezpadla, ale až v prváku na gymplu jsem se kolem sebe konečně rozhlídla. Předtím jsem se oblíkala jak bezdomovec, měla mastný vlasy, že by z nich McDonald mohl brát olej a obličej jsem měla posypanej ošklivýma pupínkama. O oblečení jsem tehdy neměla vůbec zájem, moje máma mě k tomu ,,hezky se oblíknou" nikdy nevedla, takže jsem v patnácti začala nakupovat a experimentovat. Myslím, že mi to šlo. Věci, co jsem si oblíkala, se k sobě hodily, jenže bohužel byly tak lesklý, zvláštní a kyčovitý, že jsem vypadala jako bych došla z D1.

Bylo mi to putna...


Taky jsem hodně nosila podpatky. Na fotce je teda nemám, ale nosila jsem je opravdu hodně a pak k'nučela, že mám puchejře. Jednou tuším o mně někdo prohlásil: ,,Ta se už s podpatkama snad narodila..."

Dneska už se tak neoblíkám a nad holkama, který vidím v podobných outfitech jen nakrčím obočím a tajně v duchu si říkám, že je škoda, jaká jsem byla. Období to bylo podivný. Martensky jsem vyměnila za latexový kozačky na jehlách, zvonáče za legíny, blond za černou, batoh za radioaktivní kabelku, jedničky za trojky a studium za záškoláctví. Ale lidi jsem holt mění a já myslím, že jsem udělala relativně změnu k lepšímu. Doufám...

Taky jste měli podobné období?

Jak se to projevovalo?

Titulek článku nesmí být prázdný

6. května 2013 v 13:29 | Šukatérka
Poslední dobou tu na to kašlu, vím, nadávám si za to, ale mám problémy dostat se k PC. Můj vlastní si totiž někdo přivlastní, a to mě štve. Co nového?

- opět jsem se přebarvila. Na černo a u toho už zůstanu, je to moje osudová barva.
- udělala jsem si pořádek v šatníku. Jsem dobrá! Uklidit almaru a čtyři kastlíky není sranda.
- došel Vasil, přinesl objednávku a udělal mi pořádek v kosmetice, takže to na mé poličce vypadá jak v drogérce.


Psala jsem o tom, že něco napíšu o jednom feministickým webu, kterej mě pěkně točí. Nenapíšu. Natočíme video o tom video, až napíšu, jak by to mělo vypadat :-D A to nevím, kdy to udělám. Ale asi vám sem jeden den hodím ten rozhovor s klukem. Jinak v úterý jedu se šukatérem pryč a vrátím se až v neděli večer. Možná přinesu pár fotek v jedněch hadrách :-D A co tak dělám? Snažím se pomoct šukatérovi s maturitou, tak snad to to dá.

Zatím se mějte =)

Přes některé věci se prostě nedokážu přenést

18. dubna 2013 v 14:20 | Šukatérka
Jediné, co mi brání v tom, abych byla nejšťastnější, je moje povaha. Fyzicky a psychicky je mi relativně dobře (musím zaklepat), ale i tak jsou věci, které mě žerou a nedokážu se s nima vyrovnat. Myslím na ně každý den a nezvládám to přejit.

Víkend plnej přežírání se

15. dubna 2013 v 9:06 | Šukatérka
Předem chci poděkovat za návštěvnost, vyšplhali jsme se na průměrnou stovku za den, což je víc, než jsem si mohla přát =)

Předčasné závěry

11. dubna 2013 v 14:57 | Šukatérka
Dlouho jsem nic nepřidávala a když, tak to byly věci spíš na všeobecná témata...

 
 

Reklama