Pretraumatický vánoční stres

23. prosince 2013 v 22:55 | Šukatérka |  Osudy dobré vojínky šukatérky
Právě jsem si nakrájela pomeranč, ve VLC mi jede Beverly Hills 902 10, 6x11, baví mě to čím dál míň. Popravdě řečeno, mám ze zítřejšího dne hrůzu. V duchu si dělám seznam všech věcí, které zítra musím udělat. Vůbec se mně do toho nechce, zítra bude ve vzduchu pěkně hektično. Přítel Jackob mi odjel zase do Dvora, nemá moc dobrou náladu, tu nám oběma už zkazila Velryba. Od pátku jsem u něj oxidovala.



20.12.2013/21.12.2013:

Vzbudím se předčasně, nemám, co dělat. Jsem nervózní, protože má přijet děda s babičkou a děda, můj druhej fürher děda Jakea ještě nezná. Navíc přivezou psarat pitbulku, které se tváří, jako by všechny chtěla sežrat a šílenost jí čpí v očích. Seznámení proběhne v pořádku, balíme a valíme do Jakeova doupěte.
Večer máme v plánu posedět s Najtem. Pak se dokonce dozvídám, že i s jednou slavnější blogerkou, jejíž blog je zde. Mohli jste ji zahlédnout v talentu. Chce po CROQ Pictures natočit klip. Ten ji mile rádi natočíme. Eh? Proč říkám my, když to je vlastně Jackob a Lukáš?
Samozřejmě klasicky zaspíme.
Razíme do baru, kde má Najty bejt 10 minut po nás. Má zkus padesát minut a dveřmi mezitím projde 21 lidí. Počítali jsme to. Jake už má v sobě pivo a panáka. Já jen toho svýho panáka zelené, kterého si občas neodepřu. Navštíví nás jistý Jarda, samořečený Retarda, já mu říkám Mr. Bean. Vypadá tak. Mezitím dochází známí, které ještě neznáme. Hm. Podivný očimóron. Později si konečně všichni sesednem. Dochází Blackwish, velice milá holka, zjišťujeme, že toho máme hodně společnýho. Mezitím se smějeme pipinám, které sedí za námi a mají na sobě v metalové hospodě sobí rohy anebo santovskou čepičku a řvou při každé příležitosti, takže máme všichni problém vzájemně se slyšet. Mezitím vším Najt popochází mezi venkem, barem a nakonec skončí na záchodě, kde si půlhodiny telefonuje s jednou...slečnou. Jeho hlas se rozléhá až na dámy. Věřte mi, z toho rozhovoru byste dostali trauma.
Později se náš spolek pomalu trousí a já, Jackob, Najt, Retardobean a nějakej Monty kýveme na to, že se usídlíme v Najtově bytě. Oni s lahváčema, já s mulťákem.
Vyrážíme kolem půlnoci koupit pivo. Chytne mě hlad, takže si koupím jídlo. Retardobean chytá hysterku, protože se nemůže podívat na jídlo. Hlavně, že prej když chodí do posilky, může si dovolit jídla kolik chce a nepřibere. Monty se od nás odděluje. Přemýšlíme, že ještě zajdeme do jednoho klubu. Bean se s námi nechce složit na taxíka, tak jde ten kilák a půl pěšky. Na původním místě je plno, tak jdeme jinam. Tam potkáme opět Blackwish s nějakým borcem, kterej si říká Hungry, jak popíjejí pivo. Asi ve dvě na nás s Jakeem padne unáva. Jedeme domů...

Na sobotu si schválně nastavujeme budíka, protože Velryba odjíždí a my si chceme udělat předčasný vánoční oběd. Nakoupíme brambůrky a rychlý špunty, obednáváme dvě pizzy. Navlíkáme se do svátečního. (technické přerušení - začínám jančit, nemůžu najít prstýnek, kterej jsem dostala k osmnáctinám. Proč jsem si ho já kráva sundávala, ale zpět k víkendu.) Ládujeme se pizzou a pijeme rychlý špunty. Pak chvíli trávíme a nakonec zazvoní zvoneček, na kterém je napsáno POSLEDNÍ ZVONĚNÍ 2008. Předáváme si dárky z vánoční skříně. Nemáme stromeček. Dostanu tričku, které je potiské naší společnou fotkou. On dostane komixovou knížku. Možná konečně začně číst a navíc ještě dostanu rozkošný pandí miminko...:


Jmenuje se Freya. Ani nevím, jestli je to dobře napsaný. Má jméno podle severské bohyně lásky, krásy a všech neřestí. Úžasné jméno pro díte pandy, že? No, původně se tak měl jmenovat můj potkan, který neexistuje...

Potom si spolu zatančíme ploužák na jendu jazzově laděnou píseň od Nightwish z alba Imaginaerum. Potom se uložíme do postele a koukáme na Sin City, vy čuňata, co jinýho bysme tam asi tak dělali, že? :-D Ani ne po polovině úžasnýho filmu nás chytne únava. Rozhodneme se pro dalšího odpoledního šlofíka a spoléháme na to, že Najt nás vzbudí hovorem. Dohodli jsme se totiž, že dojezdovou house party ve třech dojedeme večer. (P.S.: nemůžu ten prstýnek nikde najít, už jsem se ptala táty i dědy, jsem nejistá, když něco nemám na ruce a navíc, když to pro mě hodně znamená...). Jenomže dojde Velryba a ptá se, jakej byl vánoční oběd. Pak nás svým pofidérním hlasem něčím obtěžuje, následně mi vráží do ruky dárek. Balení Playboye, parfém, jéééé, sprcháč, jééé, škoda, že je skoro nemůžu používat. Já a Jackob ještě dostáváme dárek dohromady, sadu čajů na nachlazení, průdušky a plíce s hrníčkem, kterej si zabavuju. Dávám jí dárek. Dostává peeling na chodila. Ach, kdyby věděla, že už byl pootevřenej a je od Vasila z mé kosmetické sbírky. Konečně odchází.
Klasicky nechává otevřeno. Jdeme spát. Nemůžu usnout. Přemýšlím nad tím, kolik lidí, co znám se zasnubuje a tajně jím závidím. Moji tichou závist přerušuje hlasité Jackobovo chrápání, které zní jako motorová pila. Zásnuby, svatba? To si asi budu muset ještě na svůj velký sen, který je jeden z mála z těch, který se nikdy nezměnil, budu muset počkat. Chrrrr.
Budíme se v devět. Opět si pustíme film. Voláme Najtovi. Je mi blbě, večer padá. To dekadentní hovádko to zase přehnalo, mysleli jsme si to, ale já fakt nevěděla, že ty zvrátky na ulici byly jeho...Nebyly, dělám si srandu.
Mezitím moje máma pravděpodobně převlíkala povlečení a vyměňovala nebesa nad mou postelí...


22.12.2013:
Budím se kolem půl jedné a hučím do Jackoba, ať vstává, protože máme jít fotit, venku z mraků "lehce" zechcalo, navíc je zamračeno, tak ať to stihneme do tmy. Vrháme se na to o hodinu později. Jackovi se ovšem udělá zle, takže uděláme jen tři z pěti a jdeme domů. O těžko zaplakal můj zadek v tý zimě. Jackob nadává na málo prostoru, zaléhá a opět se ukládá ke spánku. Já mezitím komentuju blogy a koukám na dvě socky. Úžasný seriál. Přesně dle našich úchylných gust. Ve čtyři natáhnu budíka na půl sedmou a lehnu k němu.
Před osmou výrážíme k Najtovi. Počkat! Vždyť Najt šel s náma! Vyzvedl nás těsně před vnucenou večeří. Jdeme k němu, poušíme si poslouchatelný metal (žádný black, žádný death, žádné blití do aparatury a mikrofónu), potom koukáme na vtipná videa a Jackob do sebe hází pivo. Já spíš odcházím do kuchyně, hlavou se mi hodí pořád ty věci o zásnubách a přemýšlím. Ano, jsem hodně mladá na svatbu, vím to. Nemáme ani floka, natož na společný bydlení jinde než na ubytovně a do toho svatba. Šukatérko, ty si romantistický blázen stejně jako Najt. Zato Jake už je jen romantik, proto usíná unavenej a vyčerpanej z Velryby na posteli. Nějak se mi ho podaří odtáhnout domů. Dělá se mi nevolno. Beru si prášky. Zalezeme do postele a vynutím z něj vytrousit pohádku. Nenapadla ho lepší, než pohádka o zásnubách. Pak sám chce, abych mu řekla, jak si představuju žádost o ruku. Popíšu mu to a místo toho, abych dostala cukrovku, se rozbrečím. Mám dobrou výmluvu - potřebuju zvlhčit oko, bolí mě. Ještě si povídáme a jdeme spát, protože zítra odjíždí na Vánoce k babičce a já o dva kilometry od jeho baráku dál - domů.

23.12.2013:
Budím se o půl deváte celá rozlámaná. Když se lehce probere, zjišťuju, že neležím na polštáři, ale na jeho břichu. Asi se mi na něm spalo dobře. Velryba je už vzhůru, dělám si čaj, Jake čaj nechce. O dvě hodiny později přemýšlíme ne nad tím, jak vytrhnout Velrybě stoličku, ale jak jí zavřít hubu, protože nadává na celej byt a díví se, že si musí uklidit, co si sama nadělala. Dělá to fofrem a pak dostává astmatickej záchvat, ale nemá inhaláter. Je pod kupou krámů. Nakonec to rozdejchává. Jake chytá nerva, dobaluje poslední věci a hází po mě košili, kterou si kdysi koupil. Dnes už je mi malá, ale mně sluší. Budu si nosit po doma. Líbí se mi. Nakládáme věci do auta. Nervíme a mně zamrzávají snad všechny tělesné sekrece, protože je zima. Doufám, že nedostanu zánět, doufám, že už ho nemám, přemyšlím si. Věci do auta jsme dávali asi půl hodiny. Pak startujeme. První zastávka asi 5-10 minut cesty před mým barákem, Jackob i pomáhá z věcma do schodů, přeje pěkný Vánoce a loučíme se. Já si naopak dělám čaj na průdušky, naházím věci do pokoje. Samozřejmě je pak naházím do skříně, abych zamaskovala bordel a ve finále si jdu k čaji zapálit, abych se psychicky připravila na rituální a hlavně tradiční ozdobu stromečku. Konečně máme nový řetězy. S tátou se přitom bavím o duchařinách, pouštím metal, následně přepínám na Lanu del Rey. A stromeček se, myslím, povedl, nemyslíte?


Škoda jen, že blesk na novým foťáku oslepil i nový žárovičky. A teď už je skoro jedenáct večer a já dopisuju článek. Stres z Vánoc už nemám, mrzí mě, že se Jackob nemá u babičky zrovna nejlíp kvůli problémům a zároveň řeším záhadu ztraceného prstenu. Je to dobrá alternativa na to, abych nemyslela na zásnuby. Dobrá alternativa byla i to, jak jsem si dneska v podvečer přiskřípla prst do dveří a skoro si ho zlomila. Právě proto jsem si ten prsten z něho radši sundala. Bože, kde jen je?

Veselé Vánoce vám všem,

pořádně štědrou večeři,

pořádnou pohodu,

pořádně nadité dárky,

pořádný kus lásky.


Jsem ráda, že tento blog společně s vašimi může oslavit své první aktivní Vánoce. P.S.S.: Neztrácejte prstýnky. P.S.S.S: P.S.S.S.S.: Sorry za chyby a překlepy! Přejte mi, ať najdu ten svůj!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Na jaké příspěvky koukáš nejraději?

Na fotky 36.4% (8)
Na články, kde něco řešíš 50% (11)
Na články o tvém životě 13.6% (3)

Komentáře

1 Tekoucí voda Tekoucí voda | Web | 23. prosince 2013 v 23:44 | Reagovat

S tím prstýnkem ti naprosto rozumím. Před několika lety jsem dostala jeden od babičky. Zamilovala jsem si ho, ale jednoho dne se mi ho podařilo ztratit. Už jsem ho nikdy nenašla. Mrzí mě to doteď.
Tobě přeju, ať máš větší štěstí než já. :)
PS Freya je pěkné jméno, krásně zvučné. :-)

2 czsk-rap czsk-rap | Web | 24. prosince 2013 v 10:05 | Reagovat

Šťatsný a veselý :)

3 Fido Fido | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 11:59 | Reagovat

Přeji ti radostné a pohodové prožití vánočních svátků a v novém roce hlavně zdraví, štěstí, lásky, hodně hodně moc úsměvu na tvé tváři a ještě více úspěchu než si měla letos  :)

4 Andy Andy | Web | 25. prosince 2013 v 9:35 | Reagovat

Tak snad u tebe včerejšek dopadl dobře :) My to doma moc neslavíme, tak pohoda :D

5 Vendy Vendy | Web | 1. ledna 2014 v 22:10 | Reagovat

Z toho plyne poučení: nesundávej prstýnky!
Bylo to hektický a bylo to fantastický.
Sin City taky můžu, skvělej film! A klidně i pizzu...
Teď nevím, ten konec... jsi požádána o ruku? Mám gratulovat?
Tak jo, nebudu čekat na odpověď a gratuluju! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama